Info: Los Perdidos mají nové album

Los Perdidos mají nové album

Už několik let prohání Ztracenci po klikatých a prašných stezkách mexické pouště svůj magický autobus. Zuřivě rapující řidič ale neztrácí směr. Pro Los Perdidos je totiž každý nový den svátek a každý koncert fiesta.
Holešovští punkoví mariachis pečou svůj hudební steak na španělském pepři a s jamajským rumem. Trubky z Tijuany, horký písek a hluboké modré nebe.
„Somos Los Perdidos, amamos la música neboli Jsme ztracenci, milujeme hudbu!“ říká o sobě skupina patřící do lidského druhu rebelů. Revoltují nejen proti společnosti, ale i proti všem hudebním směrům. S nadsázkou a láskou „hnětou“ dohromady skákavé rytmy s latinskoamerickými houpavými pohyby. Do toho trochu revolučních pochodů, řízného punku, ska, španělského folklóru a špetku jamajského raeggae. Rytmus srdce a energie slunce, to je poselství stylu, kterému sami Perdidos říkají „chiapaspunk“. To podle státu Chiapas v Mexiku, kde žijí potomci Mayů bojující za udržení svých tradic, ke kterým patří třeba i přímá demokracie. !Viva la música, Viva la vida, Viva el amor!
Na albu pracovali „Ztracenci“ pod producentským dohledem Pavla Fajta, který svým bubenickým citem podpořil rytmus a náboj kapely. Nahrávka prošla prvotřídním masteringem Ondřeje Ježka.
Album je od úvodní písně celé věnováno naději. Třeba text písně Viva Zapata! je variací na starou revolucionářskou píseň. A například La cucaracha je jen „obyčejnou“ stížností švába na to, že mu schází marihuana. Po ní by jako orel vylétl až k horám.
Los Perdidos zpívají výhradně španělsky. Šestnáctistránkový booklet nabízí posluchačům původní texty a také jejich české překlady. Dvorním básníkem skupiny je Marek „Ahmed“ Kalvoda, jehož verše do španělštiny překládá zpěvák Padre, který má své kořeny má v Řecku. Spolu s kytaristou Madrugou žili nějaký čas ve Francii, ale hlavně ve žhavé španělské Andalusii.
Los Perdidos jsou vůbec kosmopolitní parta. Basista Ševča posledních deset let pravidelně putuje po nekonečné Číně. Madruga pobýval také dlouho v Irsku, v zasquattovaném kostele v holandské Bredě zase hudebně experimentoval se svým bratrem Jiřím, členem Tata Bojs a Lesní zvěře. Zkušenou dechovou sekci Mejla (trubka) a Pepe (sax) prověřilo dlouholeté působení v punkových i jazzových souborech a také pouliční exhibice v ulicích evropských velkoměst. Namakaná doprovodná kytara je v rukou dalšího světoběžníka Šáši a neohroženou jistotou rytmiky je bubeník Stráťa, který přes grindcore a funky dorazil až do rytmu horkého jihu.
„My jsme přeci větrná smršť, jekot zmizelých, banda uprchlých sirén, vnitřek Malströmu, zmrzlý kus brazilských par valících se k Titaniku, milióny každonočních povzdechů, mrknutí ještěrky, halucinoidní vůně orchidejí, písečná slepota i dlouho očekávaný déšť……..my jsme přeci burácející El quetzal. !Somos Los Perdidos, arriba, vamos amigos!