Malá boční hudba


Recenze na album

obal albaRepublic of Two
Raising The Flag

Recommended price: $11.32
Our price: $9.06
more info

will be available in english soon... Czech translation follows

Jiří Burian se svým ohromným hudebním záběrem chce asi vyrovnat Princovi (nebo přinejmenším Romanu Holému). Tentokrát si odskočil od Southpaw do poklidných akustických vod a s kamarádem Mikulášem Růžičkou (Ghostmother) přichystali skvělou desku "Raising The Flag" pod hlavičkou Republic Of Two.

 

hodnocení  8/10

Republic Of Two - Raising The Flag

Vydáno: 29.10.2010
Celkový čas: 45:13

Skladby: All I Can Hear Is Gunshots, The Fish & The Boy, Home, The Pillow, Legendary, Move, Prisoners, There Goes My Broken Ego, Misunderstanding, Sweet Alert, Golden Mine, The Wind

Tak jsem se dočkal! V makrorecenzi na Burianovu sólovku "So Low" padlo z mé strany mimo jiné toto: "Obávám se, že tentokrát forma zvítězila nad obsahem, ale možná je to můj problém, protože jsem bláhově očekával lo-fi písničkovou desku, kde by elektronika jen jemně bublala někde v pozadí jako funkční doplněk akustických nástrojů a podbarvovala silné melodické nápady." A teď Republic Of Two na svém prvním albu "Raising The Flag" úplně vypustili elektroniku, zůstaly jen akustické nástroje, hlasy a hlavně ty "silné melodické nápady" (což je, když nad tím tak přemýšlím, klišé jak byk/sviňa/Brno).
Jiří Burian a Mikoláš Růžička zaslouží obdiv. Tady už se není za co schovat, tohle je důkaz schopnosti napsat a nahrát normální obyčejnou skladbu, bez obalení do efektů, bez nánosů mnoha vrstev, které jsou ohromné, ale zakrývají samotnou podstatu písně, sdělení, emoce a jednoduchou krásu. Z přehledu dosavadních aktivit obou hudebníků je nepochybně jasné, že to umějí tak i onak, a toto je vynikající ukázka jejich další stránky (pane jo, kolik jich vůbec je?): křehkého písničkářství.
Pokud v rozhovoru pro musicserver Burian s Růžičkou tvrdí, že jsou spolu rádi nejen jako muzikanti, ale i jako přátelé, při poslechu alba není důvod jim nevěřit. To souznění je cítit. Výborně jsou jejich hlasy (a dvojhlasy) podbarveny nadýchaným zvukem akustických kytar, nenápadnou basou (Štěpán Růžička) a jedinečným cellem (Terezie Kovalová). Což je perfektní doprovod k intimním a melancholickým textům o uvězněných milencích, polámaném egu, zprávách pod polštářem a konverzaci beze slov.
Ještě jednou se vrátím k rozhovoru s oběma pány: neradi bývají přirovnáváni ke Kings Of Convenience. Já na tom nevidím nic špatného, skoro bych to bral jako lichotku. To srovnání se nabízí úplně samo - je to první věc, která mne napadla po prvních vteřinách poslechu. Ale to je v pohodě - před pár lety jsem nadšeně posílal kamarádovi tip na Kings se slovy o Simonovi a Garfunkelovi naší generace. A jestli u nás třeba za pár let bude podobně naladěná dvojice mužů s kytarou a jemnými písněmi, budeme je přirovnávat k Republic Of Two.

 

Musicserver,  Pavel Parikrupa, 26.11.2010


Back
 

Search

Music Videos

My Indies

Gigs / Tours

none at the moment