Ironie stáří


Recenze na album

obal albaJan Burian
Jak zestárnout

Recommended price: $9.05
Our price: $7.24
more info

will be available in english soon... Czech translation follows

Dvanácté sólové album písničkáře Jana Buriana by asi přesněji mělo být označeno jako deska dua Burian & Burian, protože Jiří Burian, protagonistův syn, tentokrát není jen spolupracovníkem, kořenícím výsledné písničky "trochou elektroniky", ale plnohodnotným tvůrčím spoluautorem přesvědčivého tvaru. Výsledný střet tradičního a nadčasového s moderním, ale také trochu trendově povrchním, dává celkem zajímavý výsledek v podobě zvukově pestrého a současně znějícího alba, které ale je zároveň fungující zpovědí muže se zkušenostmi a viděním světa očima čerstvého šedesátníka.

Nahrávka svým pojetím s lehkostí spojuje současnost s minulostí i mainstream se zarputilou vedlejší cestou: a to vše s texty plnými témat zastřešených (o všem vypovídajícím) názvem. Přesto tu nejde jen o ohlížení se a deprese z problémů spojených se stárnutím: nikdo si tu nestěžuje na zdraví či osamělost - jen písničky formou podoteků, svérázných komentářů a často i zdravé ironie komentují stav věci. A oproti minulosti zůstává onen komentář opět dominantním; hudební složka, byť pestrá, je jen doprovodem, který na sebe nestrhává pozornost, v podstatě příliš neexperimentuje ( i když se tak tváří), ale - což je cennější - pokorně slouží.

Hudba je tak kompromisem v tom nejlepším slova smyslu - vedle takové Bjőrk z posledního alba (a že i u ní lze sotva hovořit o něčem právě objeveném či neslyšeném) je vlastně usedlá a často použitá elektronika je vstřícná. Většinou jen supluje tradiční nástroje, a dá se tak předpokládat, že bude snadno akceptovatelná i zpěvákovými vrstevníky. Ale zároveň tím, jak působí důvěrně známě, by mohla oslovit i mladší generaci a být jí sympatická. Provází ji přístupnost a místy ji díky silným melodiím od světa popu odděluje jen tradiční písničkářský zpěv. A finále s trubkou je prostě grandiózní.

Právě onen odlehčený nadhled dává z výsledku podobný dojem jako ze známého bonmotu: "Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí…" Vzhledem k tématu se sice vynořuje na mysl Burianova starší píseň Ještě tak pejska, Burian-textař ji ovšem zahání za humna hned úvodní skladbou Ani sms, jejíž podstatou je sarkasticky podaná skutečnost, že většina psů se dnes má lépe než většina starých lidí. A zatímco důchodci nadávající na své okolí spíš vzbuzují znechucení, následná píseň Pitomci v sobě skrývá ze všeho nejvíc veselou sebereflexi.

Nové album Jana Buriana tak jako by zdánlivě bylo pokračováním předchozího Dvanáct druhů samoty, ale ve skutečnosti se nese v podobně optimistickém duchu jako kolekce o "křehkých mužích" a "dívčích válkách". Jen "trpělivým opakováním toho, co má být opakováno", jak se zpívá ve skladbě Napoprvé, onen vydařený model posouvá o kousek dál a dociluje zdařilejšího výsledku. Odpověď na otázku "jak zestárnout" nahrávka dává poměrně jasnou. Důležitější však je, že dává odpověď i na otázku, jak docílit - bez ohledu na věk - pravého opaku.

 Antonín Kocábek,  Týden.cz , 8.4.2012


Back
 

Search

Music Videos

My Indies

Gigs / Tours

none at the moment