Jablkoň

špatná. A Jablkoň i na svých písničkových deskách nabízí hudbu kvalitní, třebaže o poznání méně originální, než jakou servíruje na svých experimentujících nahrávkách - naposledy na přehlížené desce Mumlava.
Ve škatulce s názvem Písničková Jablkoň už nalezneme tři alba, z nichž to nejnovější se jmenuje Cestující v noci. Ve srovnání s předešlým "lehkým" počinem Bláznivá, na kterém vůdčí duch souboru, jeho zpěvák, skladatel a poslední z dosud muzikantsky aktivních zakládajících členů Michal Němec snad nejprůkazněji doložil svou trampskou minulost, je tato deska přece jen méně přímočará a stylově obtížněji zařaditelná. Tím se blíží spíš albu Písničky, kterým před lety Jablkoň lidovější část své diskografie odstartovala. Nalezneme tu vkusné, třebaže "nedvědovské" balady Na Troskách nebo Stmívání (s přiléhavými texty stálé spolupracovnice skupiny Zuzany Wirthové z kapely Chesed), připomínky Němcovy role skladatele filmové hudby (dvě skladby v podání Ivy Bittové), ale - jak už je u Jablkoně zvykem - i nefalšovanou parodii Bleděmodrý červen, v níž si to Němec s Bárou Hrzánovou "v roli" Jane Birkinové vyřizují s Gainsbourgovým ploužákem Je t´aime, moi non plus. A aby toho písničkového pábitelství nebylo málo, připojila kapela k albu i bizarní tečku Kdopak nám zazpívá, v níž se punkové hudební i textové výrazivo střídá s křehkým a capella zpěvem Zuzany Homolové, další a nikoli poslední z vynikajících hostujících písničkářek. Tou abecedně poslední i nejvytíženější je totiž Radůza, přesvědčivá jak v duetech s panem kapelníkem, tak třeba v písničce Mostecká, která jako by vypadla z jejího posledního sólového alba.
Jablkoň je na české hudební scéně výjimečná tím, jak snadno dokáže přehazovat stylové výhybky. Byla by proto škoda, kdyby v budoucnu kráčela jen jednou z možných cestiček. Invence, vtipu, odvahy, ale i skladatelské erudice má její šéf na rozdávání.
MILAN ŠEFL  http://www.radioservis-as.cz/